Založení Chrámového družstva bylo velkým počinem F. B. Vaňka

Založení Chrámového družstva pro republiku Československou v Pelhřimově, k němuž došlo 16. listopadu 1922 na pelhřimovském děkanství, bylo počinem děkana Františka Bernarda Vaňka. Od skromných začátků sdružení kněží, jehož prvotním úmyslem bylo obstarávat mešní víno a olej pro věčná světla, se stalo celostátním útvarem s přesahem do zahraničí a garantem umělecké úrovně a kvality předmětů a potřeb dodávaných do kostelů.

Okolnosti, které vedly ke vzniku této organizace, byly natolik kuriózní, že kdyby o nich nezanechal svědectví sám děkan Vaněk, spíše by se daly považovat za humornou anekdotu než za historický fakt:

„Sotva který spolek měl pramen svého začátku takový, jako Chrámové družstvo. Dne 3. listopadu 1922 šel jsem v podvečer domů a vidím od děkanství nějakého pána s kufříčkem v levé ruce, jak se vymočuje na náš děkanský Chrám Páně. Vykřikl jsem rozhněván. Plaše se ohlédl vlevo, a když jsem mu hrozil pěstí, rychle se ztratil za zadní částí budovy kostelní. Ten večer stále jsem byl znepokojen surovostí, kterou jsem prvně v životě uviděl, a ještě v noci a ráno přede mší svatou jsem znova si vybavoval tento smutný obrázek. Po osmé mši svaté snídám, a v tom zaklepal někdo na dveře. Ohlédnul jsem se, a k svému úžasu vidím onoho pána s kufříčkem v levé ruce, který mi včera hanobil můj kostel. Přemohl jsem se a ptal jsem se, čeho si přeje. Začal: Pochválen Pán Ježíš Kristus! Já jsem zástupce firmy Štulc-víno a přicházím Vám nabízet mešní vína, mám jejich vzorky s sebou. My jsme, důstojnosti, jediná firma, která má v pražské diecézi přísahu u konzistoře, že bude dodávat pravé, neporušené víno ke mši svaté. Než vyklopil obsah svého kufříčku, byl už za dveřmi. Hnal jsem ho před sebou přes druhou kancelář až na chodbu, a ještě potom slyšel mé hrozby, že si s firmou jeho blasfemii vyřídím. Ani do večera jsem se ten den neuklidnil, neboť stále se mi vnucovala obava, zda jsou platné moje mše svaté a jiných kněží, kteří spoléhají, že firma má přísahu u konzistoře, až ve mně uzrálo rozhodnutí, že se pokusím o založení družstva, které by samo obstarávalo pravé mešní víno, a tak zaručilo platnost mší svatých sloužených v naší milé vlasti. Napřed bylo třeba zajistit funkcionáře, kteří by měli lásku, porozumění pro otázky tak důležité a také sami tolik důvěry mezi duchovenstvem, aby je hromadně pro věc získali.“

S družstvem spolupracovali významní umělci z celé republiky, např. malíři V. Andres R. Ondráček, E. Boháč, A. Svárovský, F. Fišer, sochaři J. Přerovský, F. Bílek, Č. Vosmík, A. Berka, M. Böswart, F. Rada. Nabízeny byly nejen práce restaurátorské, ale i původní tvorba, jako olejomalba, fresková malba, dekorativní a figurální malby, křížové cesty, betlémy, sochy, oltářní, průvodní a stojací kříže, nástěnné kříže, kropenky, zpovědnice a křtitelnice v nejrůznějším materiálovém provedení.

Zaměstnanci družstva se podíleli na údržbě, opravách  a novostavbách kostelů, při tom úzce spolupracovali s Památkovým úřadem a celou řadou vynikajících architektů, např. O. Bouškou. B. F. Dvořákem, L. Skřivánkem, K. Pecánkem a dalšími. Kromě toho se družstvo také angažovalo při záchraně starých i poškozených zvonů, a zejména dohlíželo na kvalitu zvonů nových, takže postupně znemožnilo lití nekvalitních zvonů. Pro Chrámové družstvo pracovali významní kampanologové V. Müller a J. Dobrodinský. Z původních šestnácti zvonařských firem působících v republice zůstaly jen tři, jejichž jméno bylo zárukou kvalitních výrobků. Družstvo od roku 1924 vydávalo vlastní Věstník. Jeho zásluhou bylo v roce 1926 vydáno lidové vydání Českého kancionálu.

V roce 1926 Chrámové družstvo získalo na pelhřimovském náměstí dům čp. 17, který nechalo společně s Lidovou záložnou (dalším to počinem děkana Vaňka) zrenovovat pro kanceláře, a hlavně své dílny. Jeho činnost, vliv a význam se mezitím rozrostly do té míry, že mohlo otevřít v Praze filiálku a v roce 1941 o něm dokonce natočil režisér Koza krátký dokumentární film „Tvořící ruce“, který byl promítán před slavným českým filmem „Pantáta Bezoušek“.

Období protektorátu však nebylo pro družstvo lehkým obdobím, protože jeho výroba byla hodnocena jako válečně nedůležitá a hrozilo zrušení celého provozu, někteří zaměstnanci byli připsáni Lidové záložně a do výrobního programu byla zahrnuta výroba dřevěných protéz. Nejtěžší a téměř osudovou událostí však bylo zatčení, uvěznění a následná smrt děkana Vaňka, který zahynul v koncentračním táboře Dachau. Ani poválečná léta nepřinesla družstvu bývalý rozkvět, v zemi zpustošené válkou bylo nutné obnovit a vybudovat jiné stavby, než kostely a kaple, přesto se podařilo činnost udržet.

Poslední etapa v existenci družstva zahrnuje roky 1948–1951, kdy byla do družstva dosazena národní správa a posléze bylo na základě udání o protistátní činnosti sloučeno s Charitou. V letech 1960–1961 byla stavební část družstva včleněna do Okresního stavebního podniku Pelhřimov se sídlem v Humpolci, památkové údržby se střediskem v Pelhřimově. Jeho činnost se skládala zejména ze stavební údržby památek, nejen církevních objektů. V roce 1962 vznikl na jeho základech Jihočeský podnik pro údržbu památek a Chrámové družstvo tak definitivně zaniklo.

Činnost Chrámového družstva můžeme zmapovat díky se štěstím dochovaným písemnostem. Spisovna sloužila zhruba do roku 1960, kdy ještě doznívaly vlivy a způsob práce organizace Chrámového družstva v jeho nástupnických organizacích. Poté byly veškeré písemnosti odloženy do velmi nevyhovujících podmínek na půdě domu čp. 17 v Pelhřimově, tedy bývalém sídle firmy a zapomenuty. Znovu nalezeny byly při stavebních úpravách domu a poté v roce 1984 předány do Státního okresního archivu Pelhřimov, kde byly v roce 2000 zpřístupněny badatelům. Unikátní archivní fond obsahuje písemnosti týkající se organizační a správní stránky Chrámového družstva (zakládací listinu, zápisy z valných hromad, dosazení národní správy, přípravy a sloučení 
s Charitou Praha, likvidace firmy aj.), obchodní korespondenci se zákazníky a dodavatelskými firmami, korespondenci a výkresy výtvarníků, architektů a odborných pracovníků, kteří se podíleli na činnosti firmy (tj. kolaudační protokoly, výsledky chemických rozborů, posudky a instrukční listy pro renovaci a restauraci uměleckých děl, staveb), agendu výrobní, účetní, osobní spisy zaměstnanců, účetní knihy, pokladní deníky, podací protokoly, dokumentaci a fotografie.

Chrámové družstvo za dobu svého trvání nashromáždilo rozsáhlé zkušenosti, z nichž čerpaly a čerpají nové generace konzervátorů a restaurátorů. V dobách svého největšího rozkvětu mělo obchodní partnery po celém světě, ve Francii, USA, Německu i Palestině. Společenstvo, které děkan Vaněk založil, aby zajistil platnost mší svatých, za dobu své existence vybudovalo základy odborné péče o památkové předměty a objekty a stopy jeho činnosti nacházíme ve svém okolí dodnes.

Irena Krčilová, Moravský zemský archiv v Brně-Státní okresní archiv Pelhřimov a Miroslava Kvášová, Muzeum Vysočiny Pelhřimov, p. o. 

Zobrazit další fotografie (5)