Za rok získá škola šest nových učeben, zatím se ale musí uskromnit

V Základní škole Na Pražské došlo k zásadní změně. Od září má nového ředitele, kterým je Pavel Kranda. Ten se v následujícím rozhovoru rozpovídal o tom, co ho přivedlo k učitelské profesi, jakým řízením osudu se dostal právě do ZŠ Na Pražské, i o stávající nástavbě budovy.

Proč jste se rozhodl stát se učitelem?
Od dětství jsem inklinoval k přírodním vědám, a tak jsem váhal, jaký obor zvolit. Přemýšlel jsem i nad lesnickou fakultou, ale učitelství mne lákalo více i proto, že děda byl také kantorem. Tak jsem vystudoval přírodopis a matematiku. Nikdy jsem toho nelitoval.

Kam jste nastoupil po studiu?
Po fakultě jsem absolvoval civilní vojenskou službu a po ní jsem začal učit v Horní Cerekvi. Tam jsem působil tři roky. Věnoval jsem se lezení a na zdejší základní škole byla lezecká stěna, kam jsem s dětmi z cerekvické školy jezdil. Při té příležitosti mi pan ředitel Charouzek nabídl místo, protože mu odcházel učitel matematiky, a od té doby zde učím.

A postupem času jste se stal zástupcem ředitele. Jak dlouho jste tuto funkci vykonával?
Pan ředitel směřoval školu ke sportu a zdravému životnímu stylu, což je i mým zájmem. Asi uznal za vhodné, že ho v tomto trendu podpořím. Tak jsme spolupracovali sedm let.

Když se stávající ředitel rozhodl odejít do důchodu, tak jste se přihlásil do výběrového řízení a nastoupil na jeho místo. S čím jste se v nové funkci nejvíce potýkal?
On mne motivoval, že bych se o to místo měl ucházet, protože bude zachováno nastavené směřování školy. Celkově o ředitelování moc zájem není – je to velká zodpovědnost, spousta práce, a to ne každý chce. Zpočátku pro mne byly nejhorší hlavně administrativní věci. Měsíc o prázdninách jsme přepisovali různé věci například, abych měl přístup k účtu školy, digitální podpis, aby mne zanesli do všech rejstříků, v nichž škola musí být a podobně. To bylo náročné a pořád se s tím potýkám, i když už zbývají ty méně náročné záležitosti. I ty jsou ovšem nezbytné pro chod školy. Předpokládám, že podobné záležitosti budu řešit tak rok a půl, než se projede celý školní rok, a ještě účetní rok, po tu dobu se musím s těmi problémy vyrovnat.

Už jste si zvolil svého zástupce?
Zástupkyní ředitele je paní učitelka Jaroslava Novotná.

Na jaře jste začali s přístavbou pavilonu prvního stupně. Na stavbě se pořád pracuje, což vám asi přineslo problémy.
Už v červnu jsme vyklidili celé horní patro, nad nímž se přístavba realizuje. Takže jsme v podstatě přišli o pět tříd. Navíc nám na podzim při těch velkých deštích hrozilo, že budeme muset vyklidit i spodní patra, protože tam zatékalo. Dva dny tady zaměstnanci stavební firmy vymetali vodu, aby se nevsakovala do zdí. Úplně tomu však nezabránili. Například stoly stály ve vodě a jsou poničené. Škody uplatníme přes pojišťovnu. Jinak stavba pokračuje podle plánu, i když asi pocítíme ztráty na teple a podobně. V další etapě už se počítá s okny, takže by stavba měla být uzavřená. Doufám, že v prosinci už bychom mohli těch pět vyklizených tříd vrátit žákům k užívání. To znamená, že by škola opět měla své původní prostory. Celá stavba by měla skončit v říjnu příštího roku. Součástí projektu je i kompletní vybavení učeben.

S čím se v nástavbě počítá?
K dispozici budeme mít šest nových tříd. Dvě z nich dostane školní družina, počítáme s jazykovými učebnami, učebnou informatiky a jednou multifunkční (přednášky, soutěže a další).

V této situaci asi nebylo snadné zahájit školní rok hlavně v prvních třídách.
Nebylo to úplně standardní. Zrovna právě první třídy jsou v onom zmíněném vystěhovaném patře. Takže jsme museli improvizovat v náhradních prostorách. Jedna z prvních tříd využívá učebnu výtvarné výchovy a druhá učebnu zeměpisu a dějepisu na druhém stupni. Vystěhovali jsme nábytek pro starší žáky a zařídili jsme tyto učebny lavicemi pro prvňáčky. Ničemu to nevadilo, jsme rádi, že se to takto vyřešilo a máme nové žáky kam umístit.

Kolik prvňáčků letos do vaší školy nastoupilo?
Máme dvě třídy po devětadvaceti dětech. V posledních letech máme vždy kolem třiceti dětí v každé první třídě. Limit je třicet žáků a my dokonce měli výjimku – v devátých třídách máme 31 dětí. Průměr žáků 
na třídu je 28,5.

Obrazně řečeno - škola pořád kráčí ve stopách bývalého ředitele.
Snažím se udržet všechno, co tady započal, protože to dělá naší škole dobré jméno. Jsme zaměřeni hlavně na sport, bývalý pan ředitel byl ještě větší sportovní nadšenec, než jsem já. Ale pro naše děti zajistíme všechny dosavadní sportovní soutěže, lyžařské kurzy, cyklistické závody a další, co tady bylo normou. Úzkou spolupráci máme i s domem dětí a mládeže. Jsme jeden z jejich hlavních partnerů. Jen v tělocvičně mají u nás zhruba třicet hodin týdně.

Škola využívá granty na různé činnosti. O které žádáte v letošním školním roce?
Máme OP JAK – Podpora žáků ZŠ Na Pražské – inovativní vzdělávání a školní asistent. Zapojili jsme se do projektu Sportuj ve škole – zaměřený na sportovní činnosti žáků. Hledáme další zdroje ve všech oblastech vzdělávání. Uvidíme, jaké granty budou vypsány v příštím roce.

Objevily se ve vaší škole se začátkem nového školního roku nějaké novinky?
Nabízíme výuku jazyků mimo vyučování, převážně angličtinu, ale i doučování hlavních předmětů. Využíváme také rodilou mluvčí a dobrovolníky z Hodiny H. Našim žákům nabízíme nepovinné předměty, rozjeli jsme přípravu na certifikát Cambrige English – děti si mohou udělat zkoušku v jejich úrovni znalosti jazyka. Otevřeli jsme nepovinný předmět první pomoc, který vede paní učitelka, co absolvovala záchranářský kurz. Druhým rokem pokračuje v činnosti sborový zpěv, z toho máme radost. To jsou hlavní novinky 
v letošním roce.

Přišli do školy noví učitelé?
S paní zástupkyní máme oba aprobaci s matematikou a zároveň snížený úvazek, proto jsme museli doplnit řady o jednu učitelku matematiky.

Marie Steinhauserová

Zobrazit další fotografie (2)