Velkou láskou primáře Vladimíra Lemana byla hra na housle

Emeritní primář interního oddělení MUDr. Vladimír Leman je nositelem Ceny města Pelhřimova za rok 2024. Navzdory tomu, že už mu je devadesát dva let, ještě v loňském roce pracoval v pelhřimovské nemocnici. Teď už si užívá zaslouženého odpočinku. „Hodně čtu, občas jedu do Prahy na koncert nebo do divadla. Jednou týdně vyrazím s partou na pivo,“ svěřil se.

Kdy jste se rozhodl studovat medicínu?
Narodil jsem se v Brně, rodiče měli družstevní byt a pak si postavili řadový domek. V obecní škole jsme měli skvělého pana řídícího, občas jsme od něj dostali i facku. Doma jsem to samozřejmě nehlásil, to bych dostal druhou. Dostal jsem doporučení na osmileté gymnázium, které jsem absolvoval. Na gymnáziu jsem měl štěstí na spolužáky. I když jsem byl z chudších poměrů, všichni se ke mně chovali slušně. Štěstí jsem měl i na kantory. Jak Němci zavřeli vysoké školy, tak profesoři přišli učit na gymnázium a měli na nás samozřejmě vyšší nároky. Po maturitě jsem plánoval studovat techniku, ta byla vojenská, takže tam se mi nechtělo. Práva v Brně zavřeli, a tak jsem se rozhodl pro medicínu. Z jedné třídy se nás tam tenkrát dostalo osm. Vystudoval jsem na výbornou.

A jak jste se dostal do Pelhřimova?
Studoval se mnou Mirek Kralert, který pocházel z Pelhřimova. Tenkrát jsme ještě dostávali umístěnky a Mirek říkal, ať jdu do Pelhřimova,že je tam dobře vedený špitál primářem Pujmanem. Tak jsem šel. Nastoupil jsem na chirurgii, ale pak jsem přestoupil na internu. To bylo v roce 1957.

Během vašeho primariátu na interním oddělení jste se zasloužil o zavedení gastroenterologie. Čeho se tato metoda týká a jak jste toho docílil?
Je to vyšetření od jícnu, žaludku až po konečník. Jednou za mnou přišel pán a děkoval mi za ošetření jeho maminky. Ptal se, co by mohl pro naše oddělení udělat. Já jsem drze řekl, že bychom právě potřebovali tu gastroenterologii, ale s tím, že nám asi nepomůže, chyběly peníze na technologii z Japonska. On odvětil, že pracuje na ministerstvu financí, vypravili jsme se za tehdejším ředitelem nemocnice Rudolfem Vyhnálkem, ten z něho ještě vymámil světla na sál, a sepsali jsme žádost. A dostali jsme požadovanou techniku. Dodnes si s tím pánem dopisuji.

To ovšem nebylo jediné, s čím jste v naší nemocnici začínal.
Musím se přiznat, že jsem jako první široko daleko od naší nemocnice začínal s laparoskopií. Je to chirurgický zákrok. Tenkrát nebyly ultrazvuky, sono a další, co všechno prohlédne. Byl jsem na školení, kde laparoskopii ukazoval profesor Houbal. Tenkrát ovšem byl ten přístroj velmi silný, měl 13 milimetrů, vyráběli ho v NDR. Tak jsem to s chirurgy na sále provedl a byl to přínos pro zobrazovací i diagnostické metody.

Na interně jste strávil většinu svého profesního života. Ovšem po odchodu do důchodu jste nezahálel. V nemocnici jste pokračoval.
Ve funkci primáře jsem pracoval asi třicet let, v důchodu jsem pak přešel na oddělení dlouhodobě nemocných. Po nástupu nového primáře jsem tam zůstal jako lékař. Do konce loňského roku jsem tam pracoval na částečný úvazek.

Co vás na interně nejvíc bavilo?
Já říkám pořád, že dobré oddělení musí být dobré od primáře po uklízečku. Jak něco vypadne, je problém. Když všechno funguje, jak má, máte z toho radost, můžete se lépe starat o lidi. Dobrý kolektiv je základem všeho, pak vás ta práce baví.

Vy jste se ale nezabýval jen medicínou. Je známo, že máte i dost koníčků.
Dělal jsem předsedu Spolku lékařů v Pelhřimově, hraji na housle, nejdříve to bylo v pelhřimovském symfonickém orchestru. Pak jsme založili Pelhřimovské kvarteto. S tím jsme jezdili po širokém okolí – zahajovali jsme výstavy a další slavnosti. Hrál jsem v orchestru v Humpolci a dlouho jsme jezdili do Světlé nad Sázavou. Tam se dávala operetní představení. Hráli jsme je i v Pelhřimově. Také jsem se věnoval sportu, v Pelhřimově jsme založili atletický oddíl, stal jsem se jeho předsedou.

S manželkou jste vychovali dvě děti. Čím se zabývají?
Syn vystudoval medicínu, pracoval v Moravských Budějovicích, pak jezdil v Brně se záchrankou, teď už je v důchodu. Dcera dělala dlouho atletiku, po maturitě na gymnáziu si udělala nástavbu na pedagogické škole. Odešla pak do Brna. Obě děti bydlí v domě po mých rodičích.

Letos už do práce nechodíte. Jak trávíte svůj volný čas?
Odebírám noviny, ty si pročtu, něco si najdu na počítači. Hodně čtu, občas jedu do Prahy na koncert nebo do divadla. Také se snažím doma uklidit. Jednou týdně vyrazím s partou na pivo.

Marie Steinhauserová