Po předání primariátu zůstal v nemocnici a určitě se nenudí

Nositelem Ceny města Pelhřimova je emeritní primář dětského oddělení nemocnice MUDr. Stanislav Houštěk.

Studovat medicínu jste se rozhodl sám nebo vám to doporučila rodinná rada?
Abych pravdu řekl, trochu mě tlačila rodina. Původně jsem chtěl studovat zemědělskou školu jako můj otec. Měl jsem tendence kráčet v jeho stopách. Ale protože tatínkův bratranec byl významný dětský lékař, rodina navrhla, abych zkusil studium medicíny.

Co vás vedlo k tomu, že jste si vybral dětské lékařství?
To měl trochu na svědomí výše zmíněný strýček, který mě zasvětil do všech tajů dětské medicíny. Je pravdou, že se člověk v tomto oboru často nesetká s tak špatnými diagnózami, i když občas se to také stane. Tento obor je postaven hlavně na prevenci. Dnes už zpětně mohu říct, že dopady preventivních opatření jsou dobře vidět. Například očkování proti hemofilovým nákazám – tato bakterie způsobuje invazivní těžká onemocnění – meningitidu a akutní epiglotitidu – zánět hrtanové příklopky. Typický průběh se vyznačoval horečkou, bolestí v krku, což vypadalo jako angína, ale bez nálezu na mandlích. Otok a zánět potom v krátké době uzavřel vchod do hrtanu a děti se  mohly během čtyřiadvaceti hodin udusit. Každý rok se na tuto nemoc v České republice řešilo několik úmrtí, protože diagnostika byla nesnadná. Byl to postrach všech dětských lékařů, my jsme měli tak tři případy do roka a vždy jsme se báli, jak to dopadne. V roce 2000 se zavedlo plošné očkování a od té doby jsme neměli ani jeden případ.

Prevence včetně očkování tedy vede ke zlepšení zdravotního stavu dětí.
V pediatrii prevence a v dobrém slova smyslu ovlivňování zdravotního stavu je jednou z těch věcí, která je na naší práci dobrá a která baví. Jste schopni najít a detekovat řadu vrozených vývojových vad. Já se konkrétně zabývám dětskou nefrologií. Ledviny a ultrazvuková diagnostika jsou mojí zálibou. Děti vyšetříme, a pokud zjistíme významnou vrozenou anomálii, doplníme potřebná vyšetření a předáme kolegům na urologickou kliniku k operačnímu řešení. Jejich práce a výsledky jsou excelentní. Děti se uzdraví a z toho máme radost.

Jak dlouho vydrží očkování proti tolik diskutovanému černému kašli?
Konkrétně jsou to zhruba čtyři roky. Proto je v současné době typické, že onemocní děti kolem patnácti let. V deseti letech jsou přeočkováni a pak už imunita slábne. Měli jsme v ambulanci několik případů právě těch patnáctiletých. Dříve byla původní česká vakcína, která vydržela šest až osm let, ale byla poněkud agresivní. Děti dostávaly často horečky. Pak se přešlo na jiný druh vakcíny, která je šetrná, nevyvolává  žádné reakce. V současné době se doporučuje i očkování těhotných žen a nejbližších osob před příchodem miminka do rodiny.

Od kterého roku v pelhřimovské nemocnici pracujete?
Od 1. října 1984. Po promoci jsem nastoupil v Praze do Ústavu péče pro matku a dítě, kde jsem měl roční stáž. Po měsíci ale přišla vojna. Během ní jsme s manželkou přemýšleli, co bude dál. Já měl místo v Praze, ona v Pelhřimově. Měli jsme malého syna, tak jsme se rozhodli pro zdejší nemocnici.

Funkci primáře jste vykonával jak dlouho a proč jste se rozhodl skončit?
Jako primář jsem na oddělení působil devatenáct let. Myslím si, že v nejlepším se má skončit. Pro mě bylo takovou pomyslnou metou nové dětské oddělení. Vlastně to začalo oslovením sponzora majitele firmy Rimowa pana Morszecka, že mají založenou nadaci, kterou podporují dětská oddělení. Původní myšlenkou bylo, že nám věnují finance na rekonstrukci prostor, v kterých jsme dříve byli. Jednalo se o značnou částku peněz, tak se vedení nemocnice spolu k krajským úřadem a sponzorem dohodli, že uskuteční dlouhodobě plánovanou výstavbu nového pavilonu. To se podařilo a pavilon je postavený o několik let dříve než se plánovalo. Bylo moc hezké podílet se na plánování nového oddělení. Architekti byli velmi vstřícní. Věděli jsme, jaký prostor máme k dispozici a na všem jsme se dohodli. Podstatné pro nás bylo například sociální zařízení u každého pokoje. Na starém oddělení byly toalety společné a ty jsou často zdrojem nákazy. Současné pokoje jsou moderně a velmi komfortně vybaveny. Hygienické zázemí, lednička a televize jsou standardem. Děti mají navíc dvě herny. Jsme schopni k většině dětí přijímat doprovod a umožnit neomezený přístup všem blízkých osobám po celou dobu hospitalizace.

Ve své praxi jste určitě řešil různé případy onemocnění dětí. Můžete nám některý přiblížit?
Mám dobrý pocit, když nemoc diagnostikujeme včas. Týká se to hlavně onkologických onemocnění. Vzpomínám si například na dítě, které mělo generalizované onemocnění již v novorozeneckém věku. Dnes je mu šest let a je zdravé. Samozřejmě my jsme malé regionální pracoviště a tyto případy posíláme na specializovaná pracoviště. To, že vše dobře dopadlo, je především zásluha neskutečně profesionální práce kolegů z hematoonkologické kliniky. Jsem ale rád, že jsme malým střípkem do skládanky také přispěli, především včasnou diagnózou.

Vy jste vlastně z nemocnice neodešel, pořád tu máte dost práce.
Jak jsem již říkal, věnuji se dětské nefrologii a ultrazvukové diagnostice a na dětském oddělení mám příslužby k mladším kolegům.

Kromě toho pracujete v ordinaci praktického lékaře přímo v nemocnici. Proč jste se rozhodli ji zřídit?
Bývalý ředitel nemocnice a hejtman kraje Vysočina se na nás obrátili, zda bychom byli ochotní tuto praxi zřídit. Pediatrů je málo a nástup nových je pomalejší, než odchod těch starších. Domluvili jsme se, že ordinace začne s otevřením nového pavilonu a s předáním mé funkce. Není to soukromá praxe, funguje pod dětským oddělením. Snažíme se z ní vybudovat obvod hlavně pro mladé lékaře, aby viděli, že pediatrie není jen práce na lůžkovém oddělení, ale ta ambulantní je také důležitá. K tomu, aby tato ambulance získala vzdělávací akreditaci je třeba počkat ještě dva roky. Pak už bych ji předal dalším kolegům.

Máte hodně pacientů?
Máme dost dětí z Humpolce, protože tam skončila dětská lékařka, hodně ukrajinských dětí, z Pelhřimova je jich méně. Nenudíme se.

Když jste takto zaneprázdněný, máte ještě nějaký čas na mimolékařské aktivity?
Celkem ano, baví mě společná práce s manželkou na zahradě a na chatě, to jsou naše největší koníčky. Rádi jezdíme na kole, občas vyrazíme na kanoi na řeku. Nyní ale už ne tak často. Takto jsme projeli v Čechách většinu známých řek, na Slovensku jsme sjeli Hron, Oravu, Dunajec, Poprad. Každý rok jezdíme na týden k moři – v poslední době na Istrii. A samozřejmě lyžujeme – každou zimu jezdíme na týden na hory.

Vy jste lékař, manželka je lékařka – šly vaše děti ve šlépějích svých rodičů?
Trochu mě mrzí, že se tak nestalo. Mám dva syny, oba se věnují počítačům a správě sítí. Jsou spokojeni, práce je baví, tak jsem spokojený i já. 

Marie Steinhauserová

Zobrazit další fotografie (1)