Konkurz na pozici ředitelky byl pro mě výzvou, říká Eva Hamrlová

Druhým rokem z pozice ředitelky vede Technické služby města Pelhřimova. V rozhovoru pro Pelhřimovské noviny se Eva Hamrlová rozpovídala o tom, co ji motivovalo stanout v čele příspěvkové organizace města, jak se jí pracuje s převážně mužským kolektivem, kolik času tráví v práci i o tom, jak naopak odpočívá. Svěřila se také, jak se srovnává s občasnou kritikou ze strany veřejnosti. „Naše práce je na očích. Kritika mi nevadí, pokud je konstruktivní. Musí být však založena na znalosti samotného problému i jeho souvislostí. Jen taková kritika nás může posunout dál,“ pověděla.

Lidé vás znají především z titulu vaší funkce. Z vaší přítomnosti. Pojďme ale trochu do minulosti. Řekněte nám, kde jste studovala, kde jste sbírala pracovní zkušenosti?
Mé působení v Pelhřimově začalo studiem na střední škole, tehdy ještě na pětileté obchodní akademii. Následně jsem studovala v Brně Vysoké učení technické, obor daňové poradenství a finance. V Brně jsem pak krátce i pracovala, osud mě ale zavál zpět na Vysočinu. Vdala jsem se, měla jsem dvě děti a byla s nimi na mateřské a později rodičovské dovolené. Po ní jsem se přihlásila do výběrového řízení na pozici referent odpadového hospodářství.

To už bylo místo v Technických službách města Pelhřimova. Jakými pozicemi jste v rámci této organizace prošla?
Od pozice referenta odpadů jsem se posunula na pozici vedoucí střediska provozu a následně na nynější post ředitelky.

V technických službách jste se tedy největší část doby zabývala problematikou odpadů?
Začalo to odpady. Následně v rámci pozice vedoucí střediska provozu přibyly i další činnosti veřejná zeleň, čištění a opravy komunikací, veřejné osvětlení, tržnice, hřbitov a tak dále.

Váš ředitelský osud se začal naplňovat v roce 2021, kdy byla odvolána tehdejší ředitelka. Vy jste byla pověřena nejprve dočasným vedením organizace. S jakými pocity jste to přijímala?
Situace odvolání paní ředitelky nebyla pro mě vůbec příjemná a jednoduchá záležitost, pocity byly rozporuplné. Vážila jsem si toho, že mi vedení města dalo důvěru. Technické služby nejsou malou organizací, mají zhruba sedmdesát zaměstnanců. Před oddělením sportoviště jich bylo dokonce téměř sto. Byla to tedy i velká zodpovědnost a také výzva. V tu chvíli jsem hodně přemýšlela, co bude dál. 

Přihlásit se do konkurzu na pozici ředitelky tak byl logický krok. Cítila jste to jako výzvu?
Přesně tak jsem to chápala. V době zastupování jsem si začala uvědomovat, že možnost, která se přede mnou otevírá, tu nebude každý týden. Navíc jsem musela jako ředitelka přemýšlet. I v době zastupování bylo nutné organizaci vést, přijímat rozhodnutí, komunikovat s vedením města. 

V období, kdy byl vypsaný konkurz, jsem zaznamenal názory, že technické služby by měl z hlediska charakteru jejich činností i skladby zaměstnanců vést spíše chlap. Zaznamenala jste to také?
Abych pravdu řekla, ani ne. Ze své zkušenosti vím, že ženy ve vedení podobných společností jsou. Potkávám se s nimi na různých konferencích, Pelhřimov tedy žádnou výjimkou není. Myslím si, že celková úroveň společnosti se neodvíjí od toho, zda je ve vedení muž či žena. Jde o kolektivní práci a je důležité si kolem sebe vytvořit či zachovat kvalitní tým lidí, na které se mohu spolehnout a důvěřovat jim.

Mezi vašimi podřízenými muži převažují. Jak se vám s nimi jedná?
Kolektiv, v němž by měly převahu ženy, jsem nikdy nevedla. Proto mi chybí možnost srovnání. S chlapy se mi ale dělá dobře. Obyčejně řeknou věci na rovinu, problémy řeší věcně. A když chlapa za dobře odvedenou práci pochválíte, je komunikace hned lepší.

Zmínila jste se, že máte zhruba sedmdesát zaměstnanců. Jste s nimi v bezprostředním kontaktu?
Mám pod sebou vedoucí jednotlivých útvarů, kteří zaměstnancům zadávají pracovní úkoly. Nicméně, abych lépe poznala požadavky zaměstnanců, byla schopna vyhodnotit kvalitu jejich práce, snažím se být s nimi v co největším kontaktu. Chodím tedy za nimi do provozu.

Znáte se tedy osobně se všemi zaměstnanci v organizaci?
Mohu říci, že ano. Nicméně v této době dost našich zaměstnanců dosahuje důchodového věku, proto přijímáme nové, se kterými se seznamuji již při samotném výběru.

Jste lákavým zaměstnavatelem pro mladé lidi?
Musím přiznat, že velký zájem o zaměstnání u nás není. Je to dáno tím, že jsme příspěvková organizace města, která musí pracovat s tabulkovými platy. Platové zařazení do tříd se odvíjí nejen od dosaženého vzdělání ale i od délky praxe, což mladým lidem nakloněno není. Na druhou stranu práce u nás má i výhody. Jsme stabilním zaměstnavatelem, kde lidé dostávají pravidelně výplatu na účet, což v soukromém sektoru není vždy pravidlem. Nabízíme práci hlavně venku, což je pro spoustu lidí zajímavý benefit. Ne každý chce trávit dny v továrně nebo kanceláři.

Technické služby jsou veřejností vnímány jako organizace, která zametá ulice, stará se o zeleň, osvětlení, odvoz odpadů. Spektrum vašich činností je nepochybně širší. Co všechno máte na starosti?
Naší největší oblastí činnosti je odpadové hospodářství ve městě a jeho místních částech. Pak, jak jste zmínil, pečujeme o veřejnou zeleň, čistíme komunikace, na starosti máme třeba i reklamu. Staráme se o plakátování na plakátovacích plochách, citylighty, billboardy, vývěsky. Máme na starosti správu veřejného osvětlení, hřbitova, tržnice, provoz městských parkovišť. Pokračovat bych mohla dál. Spektrum našich činností je opravdu široké.

Nebydlíte přímo v Pelhřimově. Je pro vás výhoda nebo vás to naopak limituje?
Do práce dojíždím, mám to zhruba dvacet minut cesty. To není daleko. Bydlení mimo Pelhřimov má samozřejmě své výhody i nevýhody. Výhodou je, že nemám takové vazby na konkrétní lidi, takže nejsem zatížena osobními vztahy. Na druhou stranu se především i díky sociálním sítím dozvím, co lidi trápí. Nevýhodou je, že město neznám tak dokonale jako někdo, kdo v něm dlouhé roky žije. To samé platí o jeho místních částech. Je to rezerva, na které se ale snažím neustále pracovat. Pokud to jde, snažím se s kolegy vyjíždět do terénu. V neposlední řadě pracuji se zpětnou vazbou ze strany lidí, snažím se reagovat na podněty, které se ke mně dostávají.

Spokojení lidé obyčejně nevolají a nepíší, nemají k tomu důvod. Ozývají se tak hlavně ti nespokojení. Jak se vyrovnáváte s kritikou?
Naše práce je na očích, proto se musíme smířit s tím, že ji lidé hodnotí. Kritika mi nevadí, pokud je konstruktivní. Musí být však založena na znalosti samotného problému i jeho souvislostí. Jen taková kritika nás může posunout dál. 

Stíháte zvládnout svou funkci v běžné pracovní době?
Když jsem se hlásila do výběrového řízení, bylo mi jasné, že jde o časově náročnou práci. To se potvrdilo. Vzhledem k tomu, že mám děti už odrostlé a tolik mě nepotřebují, mohu si dovolit dát práci něco navíc. Osm hodin denně mi na zvládnutí všech pracovních úkolů ale nestačí.

Práci si tedy nosíte domů?
Občas ano. Raději ale zůstávám déle v kanceláři.

Při takovém zápřahu je důležité i vypnout. Při jakých činnostech si odpočinete?
Jsem aktivní člověk, takže tomu odpovídá i můj relax. Hodně sportuji, ráda chodím do lesa, kde si vyčistím hlavu. Zhruba dva roky provozuji nordic walking. V letním období jezdím na kole, v zimě lyžuji. Ráda trávím čas 
s rodinou, ale i chodím do společnosti. Proto využívám příležitostí zatančit si nebo si dát dobré víno.

Jednu činnost jste nezmínila. Před časem jste mi říkala, že se věnujete otužování.
Moje otužování začalo v covidovém období, kdy jsem cítila, že se zvyšují nároky na imunitu. Proto jsem neodolala výzvě kamarádky a začaly jsme s otužováním společně. Máme to nedaleko do lomu v Horní Cerekvi, kam každý týden od října do května jezdíme.