Dobrovolnictví mě přivedlo do neznámých situací, svěřila se Eva ze Španělska

Hodina H společně s Evropským sborem solidarity pravidelně organizuje hostitelský projekt "Czech Imprint". Do něj se s podporou Evropské unie zapojují zahraniční dobrovolníci, kteří získávají zkušenosti, podílí se na aktivitách Hodiny H a poznávají českou kulturu. Jednou z takových dobrovolnic je i Eva Castaño Sagasta ze Španělska. Když před pár měsíci přijela do Čech, bylo jí teprve sedmnáct. „Dokončila jsem střední školu a nevěděla co dělat,“ popisuje svou cestu do Pelhřimova a dodává: „Chtěla jsem mít volný rok, abych mohla cestovat a poznávat.“

Jak dlouho trvalo, než si odcestovala ze Španělska do Česka?
Po různých příležitostech jsem se začala rozhlížet v únoru, ale většina organizací vyžadovala spoustu dokumentů a trvalo to dlouho. V srpnu jsem kontaktovala ACD La HOYA, což je organizace v našem městě, která spolupracuje s Hodinou H, a během jednoho týdne jsem šla na pohovor. Bylo mi tehdy jen sedmnáct, takže jsem nemohla jako nezletilá jet sama. Potřebovala jsem nějakého zástupce, ale naštěstí měla vyrazit do Česka i Valentina, která byla starší, a mohla se tak stát mým opatrovníkem. Společně jsme vyrazily 7. září.

Kolik dobrovolníku u nás v Pelhřimově v současnosti je?
Jsme tu čtyři – já, Valentina a Nicolas jsme tři dobrovolníci ze Španělska. Zároveň je tady s námi ještě jedna holka z Portugalska, která tady po jejím dobrovolnictví zůstala jako organizátorka.

Pracujete v Hodině H všichni dohromady nebo individuálně?
To záleží jak u kterých aktivit. Většinou pracujeme individuálně, ale do škol chodíme ve dvojicích a společně pořádáme větší akce. Například jsme připravovali Halloween formou strašidelného domu. Vytvářeli jsme děsivou chodbu, dekorace a podobně. Jinak si navzájem pomáháme a radíme, takže je to skvělá spolupráce.

Co všechno během týdne absolvuješ?
Nejčastěji organizuji aktivity s dětmi, chodím do škol jako taková pomocná ruka angličtinářů nebo dávám lekce španělštiny. Každý čtvrtek účím v Želivě. Zároveň se podílím na aktivitách pro seniory, kdy společně konverzujeme a oni si tak procvičují angličtinu. Někdy je zase seznamuji se španělskou kulturou.

Zažila jsi tady v Česku nějaký kulturní šok?
Nejhorší pro mě bylo zvyknout si na pevný denní režim. Ve Španělsku jsem šla spát v jedenáct nebo dvanáct v noci, probudila se o půl osmé. Oběd jsem jedla kolem třetí hodiny a večeři kolem desáté. Tady v Čechách musím mnohem dřív vstávat, protože už se kolem páté stmívá.

Co ti dobrovolnictví zatím dalo?
Člověk o sobě zjistí mnoho nových věcí. Například, že dokáže mnohem víc, než si myslel. Naučilo mě to vystoupit z komfortní zóny, kdy přijdu do úplně nových situací a musím se naučit se s věcmi vypořádat. Ale hlavní jsou na tom ty zážitky, kterých mám nespočet. Zjistila jsem, že práce učitele je mnohem náročnější, než jsem si myslela. Taky jsem vždycky ráda pracovala s lidmi, ale bála jsem se práce s dětmi. Tady v Česku jsem přišla na to, že mě to s nimi baví víc než s teenagery. Nutí mě to být aktivnější, vymýšlet nové hry a být mnohem víc trpělivá.

Jak využíváš volný čas?
Z peněz, které dostáváme, se snažím našetřit a cestovat. Občas mi finančně vypomáhají i rodiče. V září jsem byla v Praze a absolutně jsem se do toho města zamilovala. U nás ve Španělsku jsou města obří, ale Praha měla mnohem útulnější atmosféru, nevím, jak to popsat. (smích)

Cestovala jsi i mimo Českou republiku?
Vyrazila jsem do Vídně a dva týdny zpátky do Budapešti, kde měli překrásné vánoční trhy. Doufám, že se podívám i na ty v Praze. Nikdy se nestalo, že bych někam nemohla kvůli programu. Stačí, když se domluvím, kdy potřebuji volný den. Jsem za to velmi vděčná. V Pelhřimově budu až do srpna, takže se určitě naskytne spousta příležitostí cestovat.

A už víš, co budeš dělat potom?
Chtěla bych jít na vysokou. Nejspíš na nějaký humanitní obor, ale co přesně ještě nevím. Nevědět, je občas to nejlepší.

Iva Pacnerová