Byli jsme neskutečná parta, tvrdí vítěz univerziády František Fuxa

Český vysokoškolský sport oslavil na univerziádě zásluhou basketbalistů první týmový titul po třiceti letech. U tohoto zápisu do historie byl i odchovanec pelhřimovského klubu František Fuxa (na snímku vpravo). „Výsledek řadím na ten úplně nejvyšší stupeň. Nějaké úspěchy v basketbale už mám - druhé místo v Českém poháru, několik titulů z juniorských let, ale nic z toho se nemůže rovnat vítězství na univerziádě,“ svěřoval se hráč, který v nejvyšší tuzemské soutěži obléká dres USK Praha.

Dá se považovat prvenství Čechů za překvapení nebo jste platili za favority turnaje?
Před turnajem by nás do role favoritů asi nikdo nepasoval. Vědělo se, že máme dobrý tým, ale určitě by nikdo netipoval, že vyhrajeme zlaté medaile. Nám se však na turnaji dařilo, ukazovali jsme, že se s námi musí počítat. Postupně se vykrystalizovaly tři silné týmy – my, Američani a Brazilci, vyhrát z nich mohl kdokoliv.

U Američanů mě to nepřekvapuje. Ti platí za favority na každém turnaji.
Byli největšími favority. Americký basketbal je modlou pro všechny, má obrovský zvuk. Už jen z toho jména jde velký respekt. Turnaj ale ukázal, že nejsou tak dominantní, že nad všemi nevyčnívají. To hrálo do karet nám i ostatním týmům. Nakonec z toho těžili Brazilci, kteří je v semifinále porazili relativně velkým bodovým rozdílem.

Na druhou stranu Američani byli jediní, kdo vás porazil. Proč jste tento zápas nezvládli?
Když nad tím přemýšlím, asi jsme se jich lekli. Po první čtvrtině jsme měli manko asi dvanácti bodů. Pak jsme se zlepšili, ve třetí čtvrtině jsme v jednu chvíli vedli, ale závěr nám zase nevyšel. Tam už to bylo hop anebo trop. Bohužel to nedopadlo. Nakonec se ukázalo, že nám prohra neublížila. Naopak nás to nabudilo do dalších zápasů.

Zmínili jsme porážku, zmiňme i velké vítězství. Ve finále jste porazili Brazilce.
Bylo to těžké a ubojované utkání. Rozhodlo štěstí. V zápasech, kdy je rozdíl pár bodů, to prostě tak je. I s Brazílií to bylo o pár míčích, momentech, dobrých rozhodnutích v pravou chvíli. O rozdílu v basketbalové kvalitě se nedá mluvit. Do zápasu jsme šli s tím, že nám chyběli dva hráči základní rotace, proto jsme museli vsadit na týmovost. Od prvního do dvanáctého hráče na lavičce jsme byli neskutečná parta, což se nejvíce ukázalo právě ve finále.

Jak se projevila parta při oslavách zlatých medailí?
Oslavy pochopitelně byly. Takový výsledek se musí oslavit, bez toho by to nešlo. Začalo to už v hale, zazpívali jsme si oslavné písničky, to ještě umocnilo euforii. Cestu do vesnice jsme doslova prořvali a i ve vesnici jsme byli slyšet ze všech nejvíce. Každý věděl, že jsme dorazili. Co se dělo potom, je až trošku nepublikovatelné… Nechme to na konstatování, že jsme úspěch oslavili pořádně.

Po návratu do Prahy už jste na letišti normálními pasažéry nebyli, že?
Na letišti bylo nachystáno slavnostní přivítání od federace, České televize i dalších médií. Bylo příjemné vidět, že je o český basketbal zájem.

Oslavit úspěch domů do Pelhřimova už jste se dostal?
Přímo na letišti mě vyzvedl táta, jeli jsme rovnou domů, abych si trochu odpočinul po dlouhém letu. Gratulací po příjezdu domů jsem dostal spoustu. Potěšilo mě, že mi volali i moji bývalí trenéři. Druhý den jsem se vypravil do haly, abych si s kluky zatrénoval. Zastříleli jsme si, všichni mi gratulovali, bylo to moc fajn. Ještě jednou za to milé přivítání děkuji.

Jsme na startu nové sezony. Jaká je vaše pozice v USK?
Tým zůstal sice téměř stejný, ale máme nového trenéra, takže budeme všichni bojovat o pozice. Rád bych v další sezoně navázal na minutáž, kterou jsem měl v předchozí. Potěšilo by mě, kdybych dokázal své výkony stabilizovat, abych nebyl pořád jen mladým zobákem, který pobíhá po palubovce. Rád bych získal důležitější roli v týmu.

Mluvíte o místu v základní pětce týmu?
Byl bych za to moc rád. Na druhou stranu přijmu i to, pokud budu do zápasů vstupovat z lavičky. Hlavně chci své minuty na hřišti odehrát co nejkvalitněji. Budu rád za každou příležitost.

S čím půjde do sezony USK?
Chceme skončit co nejvýše. Tím nejbližším cílem je postup do nadstavbové části A1, která se nám minulý rok nepovedla. Máme tedy co napravovat. Dál se uvidí. Přesto věřím, že můžeme pomýšlet na lepší výsledek než minulý rok.

Kamil Vaněk