Aleš Bidlas bocciu už nehraje. Sní o tom, že uvidí vinobraní

V roce 2004, na historicky prvním předávání Cen města Pelhřimova, získal ocenění sportovec Aleš Bidlas. Ten i přes svůj handicap zvládl co jiní ne – kvalifikoval se na olympiádu. Paralympiádu přesněji. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynulo už dvacet let, reportéři Pelhřimovských novin se vypravili do Velké Bíteše, kde v jednom z domů pro osoby se zdravotním postižením momentálně žije.

Aleš Bidlas se narodil s dětskou mozkovou obrnou, kvůli které nemůže pohybovat většinou svého těla. Už od mala je upoutaný na vozíku a je závislý na pomoci ostatních. Postižení ho nikdy nezastavilo, a proto začal hrát bocciu, sport vzdáleně podobný známějšímu pétanque. A byl úspěšný. Kromě už zmíněné paralympiády startoval i na mistrovstvích Evropy a světa. „Dnes už nehraji, ani rekreačně. Skončil jsem v roce 2009,“ svěřil se.

Sportovní zarputilost ale neztratil. Dál si tvrdě jde za svým snem. Navzdory tomu, že procestoval půl světa, byl v Americe, Austrálii či Španělsku, rád by se ještě vydal na jednu cestu. Podstatně kratší, ale o to více lákavější. „Chtěl bych vidět vinobraní. Je mi jedno jaké, ale zažít ten historický průvod, při němž se jezdí na koních. A hlavně ochutnat burčák,“ usmál se při vyprávění.

Asi si říkáte, proč nevyrazí? Nesmíte se ale na to dívat pohledem zdravého člověka. Pro zdravotně handicapovaného je to podstatně složitější. Aleš Bidlas sám vyrazit nemůže, na podobné výpravě by ho musel doprovodit malý tým lidí. To samozřejmě představuje úskalí. A není jediné.
„Velký problém je s ubytováním. Hotel musí být bezbariérový kvůli vozíku a je nutné, aby postel byla na nožičkách. Tím, že Aleš potřebuje přesun do postele pouze zvedákem, tak musí být pod postelí prostor, kam zvedák umístíme. Také potřebujeme dostatečně velkou koupelnu. Na samotnou dobu pobytu musí mít k sobě dvě ošetřovatelky,“ popsala překážky v realizaci snu vedoucí domácnosti Jiřina Tichá.

Aleš Bidlas žije skromně, dá se říci, že do výše svého příjmu. Pokud z něj dokáže něco uspořit, tak na drobné radosti a dárky pro sebe a své okolí. Vidět vinobraní ho ale láká natolik, že se začal poohlížet i po zaměstnání. Bohužel marně. „Zkoušeli jsme sehnat nějakou práci, kterou by mohl dělat. Bohužel kvůli jeho zdravotnímu postižení mu nejsou schopné nic nabídnout ani chráněné dílny,“ zmínila tvrdou realitu Jana Krubová, pracovnice sociální rehabilitace TaxiS Oblastní charity Třebíč. Přesto společně našli alespoň částečné řešení. „Aleš byl po celém světě, tak nás napadlo sepisovat jeho zážitky.“ Handicapovaný spisovatel tak v posledním půlroce pravidelně publikuje ve Zpravodaji města Velká Bíteš. Ohlíží se, vzpomíná, snaží se svým příběhem oslovit, zaujmout a snad si i vydělat na splnění svého snu.

Jinak žije vcelku obyčejný život. Samozřejmě za výrazné a čtyřiadvacetihodinové dopomoci svých ošetřovatelek. Vstává kolem sedmé hodiny ráno, někdy si přispí do půl osmé. „S pomocí asistentky udělají nutnou hygienu a pak ho vysadí na vozík, na kterém tráví celý den. Po snídani si rád dá cigárko a dopoledne ho čekají různé programy. Pokud není v domácnosti, tráví čas v dílně denních aktivit a pak jde na oběd,“ popsala běžné dny Jiřina Tichá a pokračovala: „Odpoledne jsme většinou na terase. Sám si řekne, na co má zrovna chuť, jestli se chce na něco koukat a nebo dělat něco jiného. Má úžasnou paměť, často říkám, že je trochu pán domu. Když někdo něco hledá, má přehled, kde co je. Pro nové pracovnice je velkou pomocí.“

Jak se zmínili ti, kteří se s ním setkávají denně, je Aleš Bidlas labužník. „Pravidelně nám vyhledává recepty na internetu. Sní ale všechno, uděláme mu radost i nudlemi s mákem. Nejraději má jídlo z domova. Když jede za maminkou nebo ona přijede za ním, pochutná si nejvíce,“ pověděla Jiřina Tichá. Občas se Aleš Bidlas dostane i do města, to obvykle nevynechá hospůdku. Pivo mu chutná. „Nejraději mám Starobrno a Krušovice,“ podotkl se smíchem. Tu a tam dojde i na delší výlet a setkání s rodiči. Do Pelhřimova se vrací rád. „Vždycky podívám po městě, okouknu, jak to tam vypadá a co se změnilo. Rád vzpomínám na mládí,“ zmínil se. 

Pokud byste chtěli Aleše Bidlase finančně podpořit, můžete přispět na účet 123-2032880267/0100. Jedná se o účet nadačního fondu Dobrodění, který pomáhá klientům Domova bez zámku. Aby bylo možné peníze z účtu panu Alešovi předat, je potřeba, aby dárci napsali do poznámky Aleš. 

 Iva Pacnerová, Kamil Vaněk